Dojmy po weekendu: Koncerty minulého týdne

Po delší době se mi podařilo být celý týden v Jablonci a stihl jsem všechny tři koncertní večery, které na Rampě byly:

Pavel J. Ryba a Fishmen – v úterý 3.2. v cyklu koncertů pro fajnšmekry.
Fajnšmekři přišli (někteří z nich byli na Rampě vůbec poprvé) a jistě nelitovali. Pavel Ryba i ostatní jazzmani (sestava a nástroje podrobně v předchozí novince o cyklu) předvedli to, co jsme očekávali - instrumentální virtuositu ve vlastních věcech i v plochách jazzových standardů, jako stvořených pro sólové výpady všech muzikantů. Pavel si pochvaloval zvuk (zrovna tak i my v sále, každý tón včetně jemných flažoletů byl slyšet jako z desky).

Čankišou – hudba lidu Čanki..Pátek 7.2.
Kluci brněnský se cestou někde pozdrželi, takže hrát se začlo o něco později. Ovšem už během první písničky se lidi zvolna přitrousili pod pódium a začali dělat pohyby, ke kterým je vyzývaly rytmy namíchané z různých světových zdrojů..
Nejsem nadšeným obdivovatelem libovolné worldmusic, ovšem Čankišou, zrozené ze starého brněnského bigbeatu, to dělá opravdu skvěle. Obecně si myslím, že zkušení bigbeatoví muzikanti po letech hraní zvládají v rámci české scény originální pojetí takovýchto vzorů či inspirací prostě líp, než když na to někdo vlítne bez podobné průpravy. Kombinace dobré muziky, Brna a schopných brachů zřejmě vytváří i podobu aktérů – znám ještě několik sympatických Brňáků ve věku bubeníka Zdeňka Kluky a všichni vypadají tak nějak podobně.

Nobody Knows a V.A.R. – sobota 8.2.
Třetí koncert, další okruh posluchačů a pořádný hardrockmetal apod. nářez
V sále převažovali stylově vybavení posluchači – účesy, ohozy i doplňky. Tahle komunita mě byla a je vždy sympatická, přes mnohdy hrozivé atributy jde o velmi přátelské lidi.
Obrovská hradba 2 metry vysokých marshalloidních sestav vytvářela takový akustický tlak, že Robert zvučil v kapuci od mikiny, ovšem k týhle muzice to prostě patří.
Kapela V.A.R. hraje přes 20 let prakticky v téže sestavě, muziku si užívají bez ohledu na velikost sálu, drží se svého stylu.
Nobody knows stylizaci a showmanství vygradovali zejména ostnantými botkami basáka, koženými slipy a jakýmsi kurvoidním síťovaným oblečkem bubeníka – parket se dozaplnil rotujícími hřívami – obzvlášť některé dívky byly superstylové..
Obě kapely hrály velmi dobře – na rozdíl od mnoha mladších, podobně hlučných kytarovek jiných stylů, i mediálně známějších, tihle borci umějí opravdu hrát i skládat dobré věci.
Tři večery, tři styly a přístupy k hudbě – ani jednou jsem se nenudil. Teď nás čeká Stárplej – doufám, že zejména mladí účastníci se inspirují takovými jmény, která byla na podiu Rampy těsně před nimi.

Martin Bauer st.