Report stárplej 4. kolo od Jitky Fialkové

V sobotu 21. května proběhlo v jabloneckém Klubu Na Rampě poslední předkolo soutěže regionálních kapel Stárplej 2011. Co se týče divácké účasti, byla v letošním ročníku jednoznačně nejnižší. Atmosféra sálu tím však nikterak poznamenána nebyla – zkrátka někdy znamená méně více. Průvodcem a komentátorem večera byl již tradičně Martin Kadlec. V porotě stejně jako minule zasedli Martin Bauer st., Pavel Kopal, Honza Mikulička a Petr Jakimiv. Hvězdou večera byl Lukáš z Jičína, toho času bydlící v Jablonci. K tomuto komikovi se ještě dostanu…

Číslo jedna padlo na čtyřčlennou crossoverovou kapelu z Mimoně s názvem DoorFace. Tahle formace předvedla nejprve několik anglicky zpívaných skladeb, které mě nijak zvlášť nezaujaly. Ale ve chvíli, kdy zpěvák začal zpívat česky, byla jsem nadšená. Teprve čeština umožnila vyniknout jeho naprosto skvělému hlasu a připadalo mi, že se v provedeních českých skladeb i lépe cítí. Doporučuju songy Nebudu se bát a Reklama. Nasazení celé kapely by si jednoznačně zasloužilo větší pódium a jsem přesvědčená o tom, že tihle chlapi by dokázali dostat do varu třeba fotbalový stadion. Zpěvák předváděl všechno to, co se od něj očekává. Nejenže výborně zvládal svou muzikantskou roli, ale výkon umocňoval pohybem na pódiu i mluveným slovem mezi písněmi. Nemůžu si odpustit srovnání, které mě při pohledu na něj napadlo – jako bych viděla energického Viléma Čoka, který přesně ví, co je show. Nesmím zapomenout zmínit bubeníka. Na něj byla radost se dívat, s jakým nadšením si vystoupení užíval. Tohle seskupení nasadilo laťku hodně vysoko, všechna čest.

A přichází chvíle, kdy se sál Klubu na Rampě dozvěděl o přítomnosti Lukáše z Jičína. Jako pokaždé probíhala divácká soutěž o permanentku do Klubu Na Rampě. Běžně je zájem o účast v soutěži značný, ale nízká účast zapříčinila téměř změnu pravidel a místo tří soutěžící soutěžili pouze dva. Na vysvětlenou – pro kvalifikování se, je nutné zazpívat – tuto podmínku se jednomu ze soutěžících nechtělo splnit a byl proto diskvalifikován. Další soutěžící však nikde. Pak se ovšem zvedla ruka a pod pódium přišel Lukáš z Jičína, aby zazpíval a pohybově ztvárnil píseň Ubohá dívenko s mašlí. (Pevně doufám, že jsem název moc nezkomolila). Jeho výkon se nedá slovy popsat, ale bylo jasné, že o zábavu bude postaráno…

Tentokrát druzí, jinak však na Stárpleji již potřetí, vystoupili Rónin z Lomnice nad Popelkou. Rovněž čtyřčlenné seskupení hrající převážně rock mě svým výkonem neuchvátilo. Hudebně není jejich produkce špatná, ale v provedení by to ještě chtělo vychytat nějaké mouchy. Největším problémem je rytmus – jak v nástrojích, tak ve zpěvu, který sem tam předbíhal hudební linku. Ve společném zpěvu by kluci měli také trochu přidat. Rozhodně však mají dobré nápady a chuť dělat muziku.

V dalším mezičase jsme se o Lukášovi z Jičína dozvěděli, že bydlí v Jablonci a je členem poslední vystupující kapely. Správně by se tak soupeření o permanentku neměl zúčastnit. Dokonce měl tendenci odstoupit z hlavní soutěže, ale naštěstí se tak nestalo.

Jako třetí se na své vystoupení velmi dlouho připravovala a zvučila Čtyřprocentní kapela. Než začala, museli jsme si opravdu značnou dobu počkat, nutno ovšem podotknout, že klávesista přípravný čas využil k pobavení publika a zahrání pár tónů z dílny Michala Davida, čemuž Martin Bauer učinil rychle přítrž. A ani se Sladkým mámením na rozezpívání se kapela nesklidila u předsedy poroty plusové body. Když konečně zazněly první tóny, musela jsem se smát, protože jsem poznala písničku z muzikálu Filmový Fanda. Také jsem začala rozpoznávat některé aktéry tohoto muzikálu a to jak na pódiu, tak pod ním. Muzikál je vynikající a ráda jsem znovu slyšela alespoň některé melodie a také fanoušci s dokonalou choreografií se vidí jen v amerických filmech. Přesto myslím, že tohle vystoupení do soutěže nepatřilo. Narychlo sestavená kapela nemohla brát tuhle akci vážně a možná zbytečně ubrala hlasy jiným skupinám, které si to zasloužily víc.

Poslední disciplínou v soutěži o permanentku je hra na imaginární nástroj. V tu dobu, kdy se soutěž konala, se musel Lukáš z Jičína připravovat na vystoupení. Přesto si našel čas a bravurně zvládl, s kytarou na rameni, imaginární hru na bicí.

Večer zakončila sympatická formace Post Pubescentos. Čtyři chlapi snad minimálně původem z Jičína to na pódiu neuvěřitelně rozbalili. Jejich výkon byl famózní. Ukázali to, co u českých kapel často marně hledám. Nesnažili se napodobit nikoho ze zahraniční scény, nechtěli být přehnaně profesionální, nic nebylo přeumělkované. Z jejich písní dýchala pohoda, český humor a přirozenost. Zpěvák Marek se zrodil pro pódium. Jeho projev pěvecký (raperský) i pohybový byl úžasný! Dohromady to klukům výborně šlapalo. Hrozně se mi líbily texty, obzvlášť píseň 30. Skladba s názvem Celebrita, věnována nepochybně Leoši Marešovi, stojí také za poslechnutí. Kluci mají ten správný hudební feeling a dokážou ho přenést na posluchače.

Výsledky byly známy velmi rychle

Nejprve soutěž o permanentku. Nejvíce bodů za hru na imaginární nástroj dal Petr Jakimiv Lukášovi z Jičína, který se tak stal celkovým vítězem a odnesl si permanentku s platností do konce roku 2011.

Cenu nejlepšího baskytaristy získal Michal Koutný z Post Pubescentos.
Nejlepším bubeníkem večera se stal Petr Hrzák z kapely DoorFace.
Zvláštní cenu předsedy poroty převzal Lukáš z Jičína za celovečerní výkon. Za toto ocenění poděkoval básní s názvem Ten den, kdy zemřel Karel Gott. Bohužel jsem nebyla schopná si ji zapamatovat, snad jen začátek: „Ten den, kdy zemřel Karel Gott, snad ani slunce nevyšlo,…“
U dramaturgů Klubu Na Rampě zvítězila formace Rónin.
Diváci dali nejvíce hlasů Čtyřprocentní kapele.
A vítězem posledního předkola se stala skupina Post Pubescentos, pro kterou hlasovali všichni členové poroty.

Čtyři postupující kapely známe – Exil 51, Sabotters, The Scoffers a Post Pubescentos. Možná, že k nim přibude ještě jedna, pokud se porota rozhodne udělit některé z nezvolených formací divokou kartu. Máte svého favorita? Nezapomeňte ho 17. června přijít podpořit Na Rampu!