sobota
4. března 2017
20:00 hod.

MILAN KNÍŽÁK A AKTUAL

Legendární undergroundová kapela v čele s Milanem Knížákem a jeho originální veselou muzikou na turné ke svým 50tinám, které možná bude jednou z posledních možností Aktual ještě vidět a slyšet.

Děti Bolševismu opět kvílí
V roce 2017 oslaví první česká undergroundová kapela Aktual padesáté výroční od jejího založení. Skupina, která se s odstupem jeví jako ojedinělý hudební počin, a to nejen v českém regionu. Je pokládána za předchůdce punku, vnesla do hudebních produkcí řadu zcela nových prvků a nikdy ani náznakem nekoketovala s populárností. Naopak, byla a vlastně dodnes zůstává, drsným osamělým výkřikem, který nese pečeť undergroundu jako bytostného znaku bez ohledu na změnu společenských a politických poměrů.
Vystoupení kapely Aktual, která se měla původně jmenovat Apoštolové, pak Jezuiti nakonec Děti bolševismu (to vše byly názvy v době totality více než provokující) lze spočítat na prstech. Kapela měla problémy i v jinak velmi uvolněné době Pražského jara 1968 a po komunistické konsolidaci započaté okupací „spřátelených“ vojsk, byla její činnost policií zcela znemožněna.
Vznikla v roce 1967 v Mariánských lázních. Tehdy 27letý Milan Knížák měl už za sebou pokusy s destruovanou hudbou. (Lámal gramofonové desky, škrábal na ně, lepil nesourodé kusy, atp. Dnes se pro tento typ hudby používá název „Broken music“, který Knížák vymyslel v roce 1965). Byl skoro o deset let starší, než většina jeho tehdejších spoluhráčů, které mnohdy využíval jako další "nástroje". Oproti jiným českým kapelám vzešlým z undergroundu však měl Aktual zcela jasný program.
Písně jako Atentát na kulturu, Miluju Tebe a Lenina, Vana rumu, Děti Bolševizmu (a samozřejmě další) byly textově a hudebně tak výjimečné, že neměly ani vzdálenou paralelu. "Já jsem si opravdu myslel, že můžeme normálně hrát. Všechny skupiny tehdy hrály anglicky. To mi připadalo idiotské, zvlášť když muzikanti vůbec anglicky neuměli, nevěděli co zpívají. Chtěl jsem oslovit normální publikum, proto jsem písničky psal česky. Taky jsem chtěl, aby byly jednoduché, v podstatě jenom hesla." To se samozřejmě mýlil, cokoli "proti srsti" bolševika nemělo šanci uspět.
Hudební forma čerpala především z postojů moderní vážné hudby příslušně zjednodušených, aby je bylo možné použít k údernému rockovému vyjádření. Milan Knížák říká: "Z rocku jsem si vzal rytmičnost, ze současné vážné hudby barevnost a volnost." Nicméně nejednalo se "jen" o hudbu, kapela používala  rozostřeně laděné nástroje, zesilovače pískaly, rovnocennou součástí produkce bylo využívání nejrůznějších předmětů - sirény, kolejnice, kbelíky naplněných sklem, vrtání, řezání elektrickou pilou, štípání dříví – to vše zesilované mikrofonem. Regulérním nástrojem byla i motorka, prostě vše, co obohatilo celkový zvuk kapely. Knížák: "Chtěl jsem divoký, barevný, disharmonický zvuk a protože syntezátory a samplery jsme neměli, museli jsme zajímavé zvuky hledat, kde se dalo. K tomu byly tři klasické nástroje, které držely nějakou disciplínu." Později kapela přibrala housle a trubku, což byly nástroje tehdy v rockové hudbě nepoužívané.
Podobná kapela v druhé polovině  šedesátých let prostě neexistovala! The Plastic People of The Universe hráli několik let převzaté skladby Velvet underground a začala se pokoušet o vlastní tvorbu až pod vlivem Knížákova Aktualu v roce 1972 (kdy Aktual vlivem pronásledování již končil). Další undergourndové legendy - DG 307 a Umělá hmota – vznikly dokonce pod přímým vlivem Aktualu. Bohužel, Aktual se pak na dlouhá léta nuceně odmlčel, protože její duchovní otec Milan Knížák byl trvale pod supervizí komunistické policie.
Po politickém převratu v roce 1989 se situace změnila. I když se kapela Aktual nikdy nestala režijním oblíbencem, několik nadšenců vydalo jak staré amatérské a zmatené nahrávky Aktualu - Atentát na kulturu (2003), tak nově nahrané Děti bolševizmu (2005), Chovám v kleci bolševika (2014) na CD a vyšla i kniha textů (2003).
V rámci těchto aktivit začal Aktual znovu ožívat, i když nikdy nebyl kapelou, která by hrála často.

V poslední době nicméně dokonce vznikly i nové aktuální písně (např. Androš chcíp, Chovám v kleci Bolševika, My jsme Valaši, Zanechme svět zvířatům), komentující zmatky současné postdemokracie. Knížák se nenechal zkorumpovat žádným režimem či protirežimem a Aktual se tak i v dnešní polarizované společnosti pohybuje nezávisle, nespojuje se se žádnými mocenskými či názorovými kruhy a nikdo ho neprotěžuje, ani nepodporuje. A taková svoboda je v dnešní době neobvyklá, ba "podezřelá".
Kapela se v rámci "oslav" padesáti let od svého vzniku chystá na rozsáhlé turné, které možná bude jednou z posledních možností Aktual s Milanem Knížákem v čele ještě vidět a slyšet.

Momentální nástrojové obsazení umožňuje Aktualu hrát dravou rockovou muziku, jejíž základ ovšem tkví v jakési nervní neuspořádanosti a monumentálních, hypnotických bicích. A nad tím se vznáší  Knížákův kazatelský hlas, nemilosrdně tepající vše kolem. Koncerty Aktualu se stávají vlastně jakousi znepokojivou hudební anti-mší.
Máte-li chuť vystoupení vidět na vpastní oči a alespoň na hodinu a půl se stát součástí legendy, kontaktujte  vydavatelslůství Guerilla Records, která turné v roce 2017 organizuje (info@guerilla.cz)

 

Na závěr pár otázek rovnou na Milana Knížáka:

Souhlasíš s tím, že Aktual se ve velkém stylu vrátil na scénu na festivalu Pocta českému undergroundu před pěti lety v Arše? Překvapil tě ten úspěch?
Když to tak vidíš, tak to asi tak bude, ale Aktual byl vždycky mimo jakoukoliv scénu a řadu prvků, které přinesl, použily pak jiní. Tím pádem ze scény vlastně nikdy nezmizel. Ale v Arše jsem měl pocit, že někteří lidé netleskali z nostalgie, ale z nadšení.Většina ze současných diváků undergroundových koncertů asi nepatří mezi mé obdivovatele poněvadž média dělala po roce 1990 všechno, aby ze mne udělala monstrum, vládního přisluhovače a zrádce avantgardy. To, co teď undergrounďáci hrajou je buď opakováním toho starého anebo kopírováním zahraničních vzorů. Dnes je všechno daleko lepší, perfektní aparatury, perfektní hráči a touha slyšet něco jiného a proto to všechno jde snadněji a tím pádem i nudněji. Mne nikdy příliš nezajímal  big-beat. Beatové koncerty, které jsem navštívil, bych spočítal na prstech jedné ruky. Zajímalo mě sdělení a to naléhavé sdělení, a jelikož jsme neměli téměř žádnou aparaturu, ani peníze za které bychom si jí mohli pořídit, vymýšlel jsem způsoby, jak dosáhnout barevného rámusu. Z toho vzniklo něco, co ještě dnes vypadá jinak. Miluji ranou modernu, ale ani poválečné výboje mi nejsou cizí. Z populární oblasti mě fascinují stará blues. Ale to je vlastně lidová hudba.

Aktual v posledních dvaceti letech sem tam vystupoval, ale teď se chystá na "koncertní šňůru". Co vás k tomu přivedlo?
Aktual vždycky vystupoval hodně málo, poněvadž ho nikdo nechtěl. Neměli jsme žádné stádo fanoušků ani jsme nebyli označeni za „státní underground“ jak to udělal Havel s Plastiky, kteří mu předtím hodně posloužili jako obětní beránci. Při naší hudbě se nedalo tancovat, písně měly provokativní texty, kterých se lidé báli a hlavně vedl to ten zasranej Knížák. Teď už jsme starci, lépe řečeno já jsem stařec a tak si myslím, že by rozdáváním informací o existenci kapely kolem dokola našich republik mělo svůj smysl. Padesát let je jeden aktivní lidský život a snad právo k účtování. (Poprvé jsem měl s kamarády malou kapelu v letech 1952-54, takže příští rok tomu bude 65 let).

Aktual hraje nové písně. Co tě nutí pořád tvořit?
Nerad opakuji. Kdyby to šlo, tak bych napsal celý nový repertoár, překopal aranže a obsazení kapely, ale na to už nemám dost síly a tak oživuji mumii Aktualu. Jen se zdá, že ta mumie není lidská, ale možná marťanská nebo Alfa Centaurýská a proto pořád vzbuzuje trochu strach anebo opovržení. Miluji hudbu barokní a nepociťuji její starobylost. Naopak, v některých Bachových skladbách nacházím to, co současné hudbě chybí. Je určitě spousta hudebních skladeb z minulosti, které nemá cenu znovu vydávat, poněvadž byly zbytečné už v době jejich vzniku,  ale jsou věci, které nestárnou, poněvadž mají v sobě stále velkou porci energie.

Velký úspěch slavíte na undergroundových koncertech s písní "Píp píp píp androš chcíp...". Není to paradox?
Ne, poněvadž jsem přesvědčen, že „slavné“ české androšské kapely jsou mrtvé a jen předstírají, že žijí. Je mi jedno, jestli dílo vzniklo jako útok proti establishmentu nebo jeho produkt. Znám mnoho umělců minulosti, jejíž díla dnes bezproblému klademe vedle sebe i když někteří z nich byli z té, jiní z opačné strany společenského spektra. Je to o té energii v díle skryté, jak jsem již výše uvedl. Nejkrásnější by pro mne bylo, kdybychom uměli udělat dílo bez tlaku, bez protestu, jen z prosté životní radosti. A zase by ta radost nemusela být extatická, to znamená, že dílo by vznikalo za normálních okolností ničím neohrožováno, ničím neprotěžováno. To už jsme se asi odnaučili.

V současné sestavě Aktualu se objevují jak ostřílení hudebníci, tak zcela mladé tváře. Jak takový "mix" vznikl?
Bláznivých dědků, kteří by se chtěli angažovat je nedostatek a tak bereme toho, kdo přijde a má zájem.

Jak probíhaly zkoušky Aktulu "tenkrát" a jak probíhají dnes? Pořád diriguješ muzikanty holí? Aspoň takovou legendu jsem slyšel ...
Je to pravda, že jsem používal velkou hůl, poněvadž jsme zkoušeli ve staré prádelně ve které bylo, když jsme tam natahali naše nástroje, minimum místa. Stál jsem na schodech a tyčí jsem do nich bodal v případě, že to prznili nad míru. Malé prznění bylo žádoucí.  Dnes už hůl nepotřebuji. Pro mou práci je jedna věc typická, to jsem po těch letech vypozoroval: vždycky všechno, co jsem dělal vycházelo z možností, které byly. Prostředí na ulici vzniklo proto, že jsem v bytě neměl dostatek prostoru a musel jsem pracovat venku. V kapele nebyla elektronika a tak jsem vymýšlel jiné hluky, atp. V současné době máme standardní vybavení a podstatně lepší muzikanty a navíc jsem léty zlenivěl,  tak se spíš jen domlouváme.

Vzpomínáš na tehdejší koncerty s Aktualem s nějakou nostalgií, anebo je to pro Vás už uzavřená kapitola?
Nevzpomínám na koncerty Aktualu s nostalgií, jen si stále víc a víc uvědomuji, jak obrovský rozdíl byl mezi námi a zbytkem scény. Když jsme poprvé hráli s Plastikama v Suché u Nejdku, tak navlečeni v dlouhých řízách kopírovali Velvet underground a až dlouho potom se začali pokoušet o vlastní tvorbu. Ke cti je jim třeba přičíst, že byli jediní, komu se naše hudba tehdy líbila, zbytek obecenstva jsme museli skopávat z pódia.
Vím, že když se chystal proces s Plastikama v roce 1976, jako "nejodpudivější" příklad jejich tvorby se citovalo v Mladém světě právě z tvých textů. Co tě vedlo k napsání stížnosti do redakce s žádostí o opravu a uznání autorských práv? To byl v té době – a zejména vyhrocené situaci - přece "sebevražedný" krok ...
Za svojí práci jsem se nikdy nestyděl. Naopak, byl jsem tehdy přesvědčen, že to, co jsem dělal, mělo smysl a tak jsem se k autorství přihlásil. Nechtěl jsem, aby byly mé práce připisovány někomu jinému. Nehledej v tom žádné hrdinství nebo provokaci. Ze mě společnost stále dělá provokatéra, ale já jen reaguji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Není děsivé, jakou platnost mají tvoje mnohé texty ze šedesátých let i dnes?
To mě opravdu děsí. A to nejen v odporu k levičáctví, ale je v nich jakýsi podivný strach z katastrof, což je například válka. Aktual byl vždycky trochu apokalyptický, ale takovým sebeironizujícím způsobem. Nesnáším například texty DG 307, poněvadž Pavlova poetika mi připadá svojí tragičností až směšná. Uplatním zde mé známé pořekadlo: „Když je něco příliš vážné, není to vážné dost“. Největším paradoxem Aktualu je, že jsem frontmanem já. Ve škole mě zakazovali zpívat, abych svými falešnými tóny neničil libozvuk sboru. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl zpívat. Připadalo mi to absurdní. A asi i proto jsem psal texty tak a volil takové „melodie“, aby i v mém podání měly smysl.

Existuje nějaká kontinuita se "starým" (tedy z konce 60. let) a současným Aktualem?
Kontinuita je jasná až na to, že v 60. letech jsme neměli ani dobré hudebníky, ani dobré vybavení a proto tam bylo hodně improvizace a koncerty Aktualu se spíše podoby produkcím tzv. vážné moderní hudby, ovšem s velkou nevážností. Asi není nezajímavé sdělit, že nějací zahraniční teoretici prohlásili o Aktualu, že to byla první punková kapela na světě. Jsem přesvědčen, že byla punkovější než všechny ostatní punkové kapely i když jsem o punku nic neslyšel a nevím, zda nějaký punk tehdy vůbec byl.

Odkaz na článek v Hospodářských novinách 23.2.:
http://archiv.ihned.cz/c1-65634510-aktual-milan-knizak-vyroci-koncert#



Online předprodej u našich partnerů: www.evstupenka.cz


Online předprodej již skončil, vstupenky můžete nyní zakoupit za plnou cenu v den akce v Klubu Na Rampě 30 - 60 minut před začátkem akce u vstupu do sálu.



7-img-8883-1.jpg3-fb.jpg5-img-8754-1.jpg4-aktual-03.jpg2-img-8827-1.jpg3-img-8914-1.jpg3-aktual-04.jpg


Akce už proběhla a máme z ní pěkné fotky - podívejte se, jak se akce povedla .. ;-)




+420 485 100 500 Naše provozovny:

Provozovatel

Sundisk s.r.o.

Sportovní a kulturní produkce Firemní akce (outdoor,teambuilding) Event marketing

Všechny naše provozovny: