MŇÁGA A ŽĎORP

V květnu 1987 se dali dohromady přičiněním frontmana, skladatele, textaře a do dnešních dnů vůdčí osobnosti Petra Fialy bývalí členové valmezského undergroundu Slepé střevo a pod názvem Mňága a Žďorp (což v lokálním slangu znamená „sračka a krám“) už o měsíc později vystoupili na Valašském špalíčku. Tehdejší sestavu tvořili Petr Fiala (voc, acg, g), Ivo Chmelař (g, voc, vln, tp), Radek Odstrčil (bg), Karel Mikuš (ds), Lukáš Filip (sax) a Jarek Pernický (sax), který však hned po prvním koncertu kapelu opustil.

Na Rockfestu 1988 se také objevila pódiová uniforma Mňágy – bílá tílka a červené trenýrky s lampasem, což byl povinný úbor žáků základní školy při hodinách tělocviku. Petr Fiala v seriálu Bigbít říká: „Ta doba byla z našeho pohledu šílená a nesmyslná. A my jsme si ji chtěli ulehčit tím, že jsme si toho dělali prdel.“

Tehdy se v kapele objevil další člen – z vojny se vrátil kytarista Martin Knorr. Ještě v té době však emigroval R. Odstrčil a u baskytary ho nahradil další člen Happyendu Herbert Ullrich. Mňága odehrála koncert na festivalu v Lipnici nad Sázavou ale čekala ji další rošáda. Na podzim 1988 odešel Ivo Chmelař na vojnu a naopak z vojny se vrátil Jiří Fiala. Ten se chopil baskytary a H. Ullrich se vrátil ke kytaře. Uf!

V tom roce opět zintenzívnila Stb svoji aktivitu proti kapele. Nebylo divu. Už v roce 1987 byl soubor perlustrován na undergroundové akci v Oskavě (Antirockfest 87), kde se stejně jako na mnoha akcích té doby sešly ony „podivné bytosti“, to znamená antisocialistické živly s dlouhými vlasy. Členům Mňágy to vyneslo opět několik výslechů na Stb, jejichž četnost vyvrcholila v průběhu dalšího roku, takže následoval zákaz hraní na Valašském špalíčku 88. Nicméně si kapela alespoň zahrála na slavném festivalu v Lipnici nad Sázavou.

V březnu 1989 natočila Mňága a Žďorp v ostravském studiu svoji první profesionální nahrávku (písně „Ne, teď ne!“, „Výhledově“, „Kocourkov“, „Hodinový hotel“, Salám – banán“), kterou nakonec vydal Panton jako poslední kousek své edice Rockdebut. Období skutečné slávy souboru přišlo ale až v letech devadesátých.

Z dnešního pohledu se skupina Mňága a Žďorp jeví jako jakési ukončení hudební cesty určitého společenství lidí, které se od svých začátků v totálním undergroundu dostalo až někam do vod příjemného a inteligentního popu. Písničky kapely jsou víceméně naplněním hesla – v jednoduchosti je krása. Jsou postavené na pár akordech, mají jednoduché aranžmá a dobře „šlapou“. Do toho všeho svým civilním projevem deklamuje P. Fiala svoje hořkosladké melancholické texty, plné „veselé deprese“. Dnes k tomu s lehkou dávkou ironie dodává: „Je to zvláštní. Prošli jsme vývojem od undergroundové kapely do popové a přitom jsme hráli ty samý písničky.“

www.mnaga.cz