sobota
22. října 2011
20:00 hod.

VLADIMÍR MIŠÍK */and/* ETC

Koncert legendy českého bigbeatu.

Aktuální sestava ETC:

Vladimír Mišík – kytara, zpěv

Petr „Kulich“ Pokorný – kytara

Pavel Skála – kytara, zpěv

Jiří Veselý – basa, harmonika

Jiří Zelenka – bicí, zpěv

Vladimír Pavlíček – housle

Předprodej přes , prodejní místo i v Klubu Na Rampě , studentské vstupenky k zakoupení pouze na Rampě.

Český rockový zpěvák, skladatel, textař, svými spoluhráči a přáteli už léta mírně ironicky, avšak právem přezdívaný „Legenda“. Se svou první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán. Po krátké epizodě u Komet spoluzakládal jednu z nejslavnějších českých kapel 60. let Matadors, v jejichž čele se začal hudbou zabývat profesionálně. Dále prošel Orchestrem Karla Duby, založil první vlastní kapelu New Force, se kterou odehrál jediný koncert v srpnu 1968, posléze byl krátkodobě angažován jako sólový kytarista v George */and/*amp; Beatovens Petra Nováka. V zimě 1968 s bývalým kolegou z Komet a Matadors, kytaristou Radimem Hladíkem, založil Blue Effect. S ním se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce Meditace. Po jejím vydání byl ze souboru vyhozen, vzápětí jej bubeník Jaroslav ´Erno´ Šedivý pozval do další slavné kapely tehdejší doby, Flamenga. S ním natočil Vladimír Mišík dodnes nesmrtelné album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. Dříve než album stačilo vyjít, Flamengo se rozpadlo a Mišík založil epizodní soubor Formace. Ke konci první poloviny sedmdesátých let založil skupinu ETC..., se kterou – přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech – koncertuje dodnes. Zároveň se začal věnovat vedlejšímu akustičtějšímu sdružení Čunderground (původně s Vladimírem Mertou, Petrem Kalandrou ad., dnes vesměs se členy ETC...). V letech 1976 – 2004 vydal Vladimír Mišík s ETC... deset řadových alb, několik dalších kompilací a podílel se na několika vedlejších projektech. Mnohé Mišíkovy písně, často na texty známých českých básníků (Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček ad.), doslova zlidověly a jsou ozdobami „kytarových večírků“ několika generací.