OLI BROWN BAND (UK)
PRVNÍ A JEDINÝ KONCERT V ČR,
LAHŮDKA PRO KAŽDÉHO BLUESOVÉHO FANOUŠKA
Kdo je Oli Brown? Britští bluesoví fanoušci a odborníci mají jasno.
2010 – nejlepší mužský zpěvák, nejlepší mladý talent
2011 – nejlepší kapela, nejlepší album, 2. nejlepší mladý talent, 3. nejlepší kytarista
2012 – 2. nejlepší kytarista, nejlepší mladý talent
Předprodej přes
Evstupenku
nebo přímo v Klubu Na Rampě po-pá od 15 hod., so*/plus/*ne od 18 hod.
Pro mnohé hudební talenty bývá cesta ze zkušebny na vrchol poměrně dlouhá. Našemu hrdinovi však trvala pouhé čtyři roky. „Nikdy jsem nebyl moc ambiciózní, až do té chvíle, než jsem začal hrát na kytaru,“ říká o sobě. „Blues bylo vždy kolem, ale dostalo mě, když jsem si koupil první bluesové album. Byl to S. R. Vaughan. Když jsem začínal, byl mou prvotní inspirací Hendrix. Byl to showman – zapálil kytaru. To já bych nikdy neudělal.“
Po hraní na divokých improvizovaných vystoupeních, kdy Oli často ani nevěděl, co hraje, přišel klíčový moment. Byl pozván do USA. Tento pobyt na něj měl obrovský vliv – naučil se chovat na pódiu a vystupovat před publikem. A výsledek v podobě nahrávky na sebe nenechal dlouho čekat. První album OPEN ROAD vyšlo v roce 2008, kdy mu bylo osmnáct let. „Nenajdete na něm mnoho dvanácti taktových kusů - zkusil jsem zvládnout více stylů, a přesto mi bluesoví puristé nevynadali,“ říká. Z žáka se náhle stal mistr. Podle časopisu Classic Rock to bylo druhé nejlepší bluesové album roku.
Oliho sláva rostla a tak se produkce jeho dalšího alba HEADS I WIN TAILS YOU LOSE ujal slavný britský producent Mike Vernon (např. John Mayall). O tom, že se opravdu povedlo, svědčí umístění na čelných místech mnoha anket.
Někteří umělci by po takovém úspěchu leželi doma na gauči a koukali, jak jim plynou tantiémy. Ne tak Oli. „Blues musí být slyšet na živo.“ A tak projel křížem krážem Británii, Západní Evropu, Nový Zéland a Severní Ameriku. Nakonec se mu splnil dětský sen – odehrál 25 koncertů po boku Johna Mayalla.
A co dělat, když už je člověk na vrcholu? Pro Oliho byla odpověď jednoduchá. Znovu vyrazit na šňůru. Letos v dubnu vydal další album HERE I AM. Pro dnes již dvaadvacetiletého umělce blues neznamená zaměstnání, lehce vydělané peníze nebo místo mezi celebritami. Je to poslání, hnací síla, smysl života. „Vybral jsem si špatný žánr na to, abych byl celebritou,“ říká. „Chtěl bych být důvěryhodným hudebníkem a získat respekt svých fanoušků.“ A jeho poslední album toto poslání splnilo.
V současné době mu na jevišti sekundují Wayne Proctor na bicí (nejlepší bubeník roku 2011 a 2. nejlepší bubeník roku 2012 dle B. B. A.) a Scott Barnes na basu.
Vybrané ukázky:
Akce už proběhla a máme z ní pěkné fotky - podívejte se, jak se akce povedla .. ;-)