Z BABIČČINY ZAHRÁDKY DO DĚDOVA SKLÍPKU
Hovory na Rampě s PhDr.Vladimírou Jakouběovou, ředitelkou Muzea Českého ráje v Turnově, o tradiční podomácké výrobě nápojů a lidové stravě Pojizeří.
Beseda o knize Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku, která vznikla na přání čtenářů první publikace Vladimíry Jakouběové V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc, která vyšla v roce 2009 a kterým bylo líto, že autorka ve své první knize nevěnovala dostatečnou pozornost přípravě alkoholických nápojů.
Autorka proto spojila recepty na podomáckou přípravu alkoholu s moudrostmi našich babiček a dědů, kteří věděli, jak alkohol ve spojení s dary přírody - ovocem a bylinami, může pomoci při léčení různých neduhů. Recepty na léčivé nápoje, které v knize uvádí, nejsou ověřenými návody na léčení nemocí. Jsou sebrány ze záznamů v kronikách, ze starých herbářů, ze zápisů z ústního podání a z receptů, které našla v rodinném archivu. Jedná se o doklady toho, co všechno naši předkové k domácímu léčení užívali.
Likérek, šnaps, šláftruňk. Co se kdysi pilo v Pojizeří a Podkrkonoší za dobroty? A z čeho se vyráběly?
V Klubu Na Rampě v Jablonci nad Nisou to ve čtvrtek 7. března večer v rámci cyklu Hovory na Rampě prozradí osoba nad jiné povolaná, ředitelka turnovského Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová.
Beseda nese stejný název, jako její nedávno vydaná kniha: Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku.
Staré recepisy z Podkrkonoší a Pojizeří však nikdy nestojí jenom na alkoholu. Kouzelné účinky se v něm totiž probouzejí až poté, co se zasnoubí s bylinami a s plody.
V knize Jakouběová kromě kořalek velebí ovocná vína, medoviny i piva. Podle ní alkohol k životu našich předků neodmyslitelně patřil. Neholdovali mu ale tak často jako současní lidé.
„Pil se samozřejmě při svatbách, křtinách a pohřbech, ale i při dožínkách a dušičkách,“ vypočítává Jakouběová. „Smlouvy se stvrzovaly pálenkou, koledníci dostávali na Štěpána pivo a na Nový rok se pilo víno.“
A co se kdysi do pálenek přimíchávalo a proměňovalo je na lektvary? Žaludečnímu šnapsu dodaly sílu zeměžluč, jalovčinky, kořen reveně, řebříček, puškvorec, pelyněk a cukr. Vše se zalilo litrem kořalky, nechalo se dva dny louhovat a přecedilo se přes plátýnko. Nevolnost likvidovala jedna sklenka před hlavním jídlem.
Babiččinu zahrádku a dědův sklípek napsala Jakouběová na přání svých kolegů z muzea, kteří litovali, že v předchozím díle „Babiččina kuchyně od Tří králů do Vánoc“ zapomněla úplně na alkohol. Přesto se jí prodalo šest tisíc výtisků. Nová kniha neukrývá pouze „zázračné“ nápoje, ale i recepisy na uzdravující tinktury, zápary, odvary či masti. A taky povídání o nich. Nechybí ani přehled příležitostí, při nichž se pila kořalka. Třeba když nebylo na kouření, aby se zapomnělo. Nebo když se šlo kolem hospody, aby se hostinský nehněval.
Jan Mikulička
ZOBRAZIT NA MAPĚ