čtvrtek
7. března 2013
20:00 hod.

Z BABIČČINY ZAHRÁDKY DO DĚDOVA SKLÍPKU

Hovory na Rampě s PhDr.Vladimírou Jakouběovou, ředitelkou Muzea Českého ráje v Turnově, o tradiční podomácké výrobě nápojů a lidové stravě Pojizeří.

Beseda o knize Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku, která vznikla na přání čtenářů první publikace Vladimíry Jakouběové V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc, která vyšla v roce 2009 a kterým bylo líto, že autorka ve své první knize nevěnovala dostatečnou pozornost přípravě alkoholických nápojů.

Autorka proto spojila recepty na podomáckou přípravu alkoholu s moudrostmi našich babiček a dědů, kteří věděli, jak alkohol ve spojení s dary přírody - ovocem a bylinami, může pomoci při léčení různých neduhů. Recepty na léčivé nápoje, které v knize uvádí, nejsou ověřenými návody na léčení nemocí. Jsou sebrány ze záznamů v kronikách, ze starých herbářů, ze zápisů z ústního podání a z receptů, které našla v rodinném archivu. Jedná se o doklady toho, co všechno naši předkové k domácímu léčení užívali.

Likérek, šnaps, šláftruňk. Co se kdysi pilo v Pojizeří a Podkrkonoší za dobroty? A z čeho se vyráběly?

V Klubu Na Rampě v Jablonci nad Nisou to ve čtvrtek 7. března večer v rámci cyklu Hovory na Rampě prozradí osoba nad jiné povolaná, ředitelka turnovského Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová.

Beseda nese stejný název, jako její nedávno vydaná kniha: Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku.

Staré recepisy z Podkrkonoší a Pojizeří však nikdy nestojí jenom na alkoholu. Kouzelné účinky se v něm totiž probouzejí až poté, co se zasnoubí s bylinami a s plody.

V knize Jakouběová kromě kořalek velebí ovocná vína, medoviny i piva. Podle ní alkohol k životu našich předků neodmyslitelně patřil. Neholdovali mu ale tak často jako současní lidé.

„Pil se samozřejmě při svatbách, křtinách a pohřbech, ale i při dožínkách a dušičkách,“ vypočítává Jakouběová. „Smlouvy se stvrzovaly pálenkou, koledníci dostávali na Štěpána pivo a na Nový rok se pilo víno.“

A co se kdysi do pálenek přimíchávalo a proměňovalo je na lektvary? Žaludečnímu šnapsu dodaly sílu zeměžluč, jalovčinky, kořen reveně, řebříček, puškvorec, pelyněk a cukr. Vše se zalilo litrem kořalky, nechalo se dva dny louhovat a přecedilo se přes plátýnko. Nevolnost likvidovala jedna sklenka před hlavním jídlem.

Babiččinu zahrádku a dědův sklípek napsala Jakouběová na přání svých kolegů z muzea, kteří litovali, že v předchozím díle „Babiččina kuchyně od Tří králů do Vánoc“ zapomněla úplně na alkohol. Přesto se jí prodalo šest tisíc výtisků. Nová kniha neukrývá pouze „zázračné“ nápoje, ale i recepisy na uzdravující tinktury, zápary, odvary či masti. A taky povídání o nich. Nechybí ani přehled příležitostí, při nichž se pila kořalka. Třeba když nebylo na kouření, aby se zapomnělo. Nebo když se šlo kolem hospody, aby se hostinský nehněval.

Jan Mikulička