Sama na motorce do Kyrgyzstánu a zpět
Dominika na cestě do Kyrgyzstánu aneb osamocených 13 000 km malinké motorkářky v sedle malinké motorky. Beseda s Dominikou Gawliczkovou.Začalo to sháněním víz a informací k cestě, pokračovalo dobrodružnými přejezdy hranic a jízdou nekonečnými pustinami Kazachstánu v letním žáru pouště Kyzylkum. Místy, kam by se podle průvodců v létě vydával jen velký blázen nebo nešťastník. Vrcholem výpravy bylo ale pohoří Ťan Šan, v překladu Nebeské hory, a především skutečně nebeský výjezd k jezeru Song Kul, které je obklopené nádhernou kyrgyzskou přírodou, jurtami a koňmi.
Cestu do kyrgyzských hor a zpátky absolvovala v sedle malé dvěstěpadesátky Yamaha Tricker, která je vším, jen ne cestovním motocyklem. Urazila na ní přes 13 tisíc kilometrů a zdolala výšky přes 3000 metrů nad mořem. Nejčastěji před cestou poslouchala varování, že ji v Asii zabijou nebo znásilní.
Vybráno a zkráceno z facebookového účtu Dominika na cestě
31.července: Na východě Litvy byla děsná nuda, samá rovinka, nikde ani živáčka.
1. srpna: Zastavila jsem v motorestu a ptala se, jestli si tam můžu postavit stan. Koukali na mě jak na blázna a nejdřív říkali, že nemůžu ... pak mi přidělili nějakého pána v uniformě s jmenovkou Aleks, kterému řekli, že mi má pomoct. Aleks tam děsně dlouho postával a já myslela, že tam je, aby mě kontroloval, ale po chvíli mi začal rozbalovat a stavět stan. Přišlo mi to hrozně legrační a ani jsem neměla to srdce říct mu, že ho staví blbě.
4. srpna: Byla jsem se před bouřkou schovat v obchůdku s potravinami a oslovili mě dva mladí chlapi, ať jdu s nimi na šašlik. Měla jsem děsný hlad, a ani nevím jak, octla jsem se v domku nějaké rodinky. Dostala jsem polívku a všude kolem se začaly rojit děti. Rusky sice moc nerozumím, ale dětské hry jsou naštěstí všude na světě stejné. Rozdala jsem jim samolepky a koukaly na ně jak na svatý grál.
6. srpna: Jsem padouch! Konečně mě poprvé zastavila policie, jeden mladý kluk s asijskými rysy a jeden typický obtloustlý Rus. Sundala jsem si přilbu a začala se na ně smát, částečně záměrně, částečně sama od sebe. Moje první odpověď "něpanimaju" a už jsme se tlemili všichni, dokud mi neukázali moji fotečku s tím, že jsem jela 87kmh v obci.
11. srpna: Jsem v Kazachstánu! A je to tu nádherné, ten nekonečný prázdný prostor, netušila jsem, že někdy něco takového uvidím.
Online předprodej u našich partnerů:
www.evstupenka.cz
ZOBRAZIT NA MAPĚ