Z BAJKALU NA VÝCHOD

Na začátku byla touha projít znovu nejdivočejší a nejodlehlejší část Bajkalu, to je ze Severobajkalska na ostrov Olchon. Minule jsem tam profičel moc rychle a tak jsem si to chtěl jakepatří užít!

Po stejné cestě vlakem jsem vyrazil 27.2. ze severobajkalského nádraží (k jezeru je to cca 500 metrů) a Chužiru na Olchonu, který je vzdálen zhruba 300 kilometrů dosáhl prakticky po 7 dnech. Ne ovšem dnech po sobě následujících. Den a 2 noci jsem ztrávil u rybáře, který byl v 68. roce jako řidič tanku "osvobozovat" Prahu, další nezapomenutelný téměř týden u náčelníka Ligy Bajkalských ledových kapitánů, absolvoval 3 fotoškoly u profi fotografů....

Dalších 18 dní na Olchonu, včetně bruslení okolo ostrova, přes Malé moře k pevnině a zpět a účasti na ustanovení ruského rychlostního rekordu na ledu.

Pak, po zastávce v Irkutsku, následovala cesta vlaky a stopem na Ojmjakon - pól chladu, nejstudenější trvale obydlené místo na Zemi, vzdálené 12 000 kilometrů od Mniší. Podstatnou část jsem absolvoval stopem - vesměs v Kamazu. Ale i parádní Tatrou 8X8 jsem se projel a nocoval v její kabině.

Mnoho zajímavých lidí a osudů, neskutečně krásná příroda, mnohem lepší - fotogeničtější - počasí a led, o jakém se každý bruslař odvažuje jen snít....a možná ani to! Vždyť podle domorodců takový nebyl minimálně 15 let....